Existují různé metody koučování a různé koučovací školy, akademie a agentury. Mě zaujala metoda, která se jmenuje Život Jako Hra.
V čem se tato metoda liší od ostatních?
Říká, že na cokoliv v životě se můžete dívat jako na hru. Hru, kterou stojí za to hrát a vyhrávat podle svých pravidel.
Možná si říkáte, život není hra, život je těžký a není čas si hrát. Hrát si můžeme až po práci. Hrají si jen děti a nezodpovědní dospělí.
Člověk se rodí hravý, je to jeho přirozenost, bohužel tuto přirozenost velmi rychle ztrácí nebo spíše potlačuje. Učí se, že práce je důležitá a hra je lehkovážná. Velmi často nás toto „pracovní“ nebo „industriální“ nastavení mysli limituje a má na nás negativní účinky jako je stres, vyhoření, deprese, přehnané zaměření se na výkon, pocit nutnosti mít vše správně a nikdy nechybovat.
Naproti tomu, když budeme praktikovat hravý přístup, jak v osobním, tak v profesním životě, zjistíme, že život není těžký, ale je takový, jaký si ho uděláme.
Co děláte, když hrajete hru? A je jedno jestli je to hra desková, sportovní a nebo počítačová.
Užíváte si to.
Užíváte si hraní hry samotné, vítězství své nebo svého týmu. Hrajete, protože chcete, ne protože musíte. Když nevyhráváte, tak měníte taktiku, zkoušíte nové možnosti, vylepšujte. Rozhodně to nevzdáváte, ze svých proher se učíte jak hrát lépe a hrajete dál.
Proč? Protože vás to baví.
Když děláme něco, co nás baví, s velkou pravděpodobností nám to jde lépe než něco co dělat nechceme nebo musíme. Když nám něco jde, chceme se přirozeně nadále zlepšovat, dosahujeme lepších výkonů s menším stresem a větší lehkostí, cítíme radost.
Co nám brání přenést více hravosti do života a práce?